|
Stále ještě
chlapec, jen 18 let. Zdravý, krásný, nadějný... Zahynul pod nožem imigranta.
Tak plný života - a zemřel.
Pokud jde o okolnosti zjišťované jak zplnomocněnými orgány, tak soukromým
vyšetřováním DPNI ( Dviženije protiv nělegalnoj immigracii - Hnutí proti
nelegální imigraci), lze říci jen málo. Co se asi stalo se můžeme dozvědět z
jedné z verzí, vyprávěné kolemjdoucím svědkem:
29. prosince 2006 Pavel Rjazancev, zástupce vedení obvodní organizace DPNI,
spolu s několika kamarády procházel městem. Bylo těsně před Novým rokem,
zdobily se jolky a chystala se sváteční výzdoba.
Okolo skupiny prošel Kavkazan. Byl to on, kdo začal konflikt. Jsou různé
verze o příčině napadení, včetně té, že se Pavel zastal starší ženy, ale to
je jen jedna z více verzí. V každém případě, příčina konfliktu není tak
důležitá. Vraždy Rusů cizinci nabyly masový charakter v celé naší zemi - od
Sachalinu po Kaliningrad.
Běžná bitka, která by se tehdy ani nemusela začít, kdyby na místě
"horkokrevného jižana" byl obyčejný ruský Moskvan. Ale životu bylo souzeno
dát se tou nejhorší cestou. Po nečekaném chvatu v boji jednoho proti jednomu
se imigrant ocitl na zemi. Přes svoje mládí byl Pavel zdatným bojovníkem. Na
závodech v sambo (ruský bojový styl - pozn. překl.) skončil jako třetí v
Moskvě.
Pavel i jeho kamarádi se zachovali čestně, nestáli o to dorazit poraženého
protivníka ležícího na zemi a vzdálili se. Nejstarší ve skupině, Pavel, šel
poslední, hotov znovu přijmout boj.
Odkud však mohl vědět, že zákeřný Kavkazan vytáhne chladnou zbraň? První
ránu imigrant zasadil zezadu, pak několik ran do hrudi. Nakonec se dal na
útěk. Když kamarádi, kteří neviděli nůž, přiběhli k Pavlovi, zjistili že je
zraněn.
Mladíkovi, zalitému krví, odepřela pomoc prodavačka, která se bála opustit
kasu. Lékaři rychlé záchrany také meškali. To vše stálo Pavla život.
Jak teď budou žít ti lékaři a ta prodavačka? Vždyť oni jsou také vrazi, jen
mnohem horší. Není třeba se bát zrádců a vraždících nepřátel. Je třeba se
bát lhostejných lidí, protože jen z jejich dopuštění na světě existuje
zrádcovství a vraždy.
Na pohřbu bylo opravdu těžko. Nepopsatelně těžko...z mrazivého prosincového
nebe, z tíhy nahrnované hlíny. Pláč rodičů, babičky i děvčete které se už
nikdy nestane jeho ženou, nikdy už ho neobejme.
On tak miloval život, miloval národ... Miloval tak, jak jen může
osmnáctiletý šťastný usměvavý kluk. Nikdy už mu nebude devatenáct let. Jeli
jsme domů, rozmlouvali, čekal nás domov s novoročním stolem. Pavla už to
nikdy čekat nebude.
Jak křehký a bezbranný je lidský život! Zvlášť dobrých lidí...
Spolubojovníci, kamarádi, střežte svoje druhy, svoji rodinu. A vzpomeňte na
Pavla Rjazanceva. Přemýšlejte o jeho rodině.
Věčná památka hrdinovi.
|
