|
Daniel Hejdánek |
05.05.1976 - 05.12.1992 |
|
Jeden z nejznámějších případů. Jeden zbytečně a tragicky zmařený mladý život. 5.12. 1992 procházelo pardubickou Hlaváčkovou ulicí několik skinheadů a spolu s nimi Daniel Hejdánek (sám skin nikdy nebyl, ale národní názory mu byly blízké). Parta skinheadů společně s Danielem Hejdánkem se měla údajně dobývat do jednoho cikánského domu ve zmíněné ulici. Nicméně existuje i výklad, který tvrdí, že měli jen prostě procházet kolem. Každopádně v Hlaváčkově ulici devatenáct dní před štědrým večerem zůstal po výstřelu z nelegálně držené pistole ležet teprve šestnáctiletý Daniel. Vrahem byl jednašedesátiletý Julius Horváth.
Celý případ je zajímavý tím, že se mnohdy měnily výpovědi svědků, příbuzných pana Horvátha. Zvláště jeho zeť, který třikrát změnil svoji výpověď. To přivedlo policii k tomu, že vrahem je právě Horváthův zeť, kterého tchán kryje. Tuto stopu potvrzoval i nález povýstřelových zplodin na rukou Horváthova zetě. Tato teorie byla posléze policií opuštěna a hlavním podezřelým se stal opět Julius Horváth. V celém případu nastal ale posléze další posun.
28.3.1993 napsal Judr. Josef Tichý lékařský posudek: „podle zdravotního nálezu... se domnívám, že obviněný není schopen delšího pobytu ve vazbě, eventuálně výkonu trestu“. Kvůli údajnému plicnímu onemocnění byl Julius Horváth 18.6.1993 propuštěn z vazby. Podle lékaře si jeho nemoc neodkladně vyžadovala specializované léčení na oddělení intenzivní péče nebo na oddělení tuberkulózy. Vyšetřování probíhalo nadále na svobodě. Dne 22.11.1993 dostal krajský soud v Hradci Králové obžalobu na J. Horvátha pro trestný čin vraždy.
Po té, co se dozvěděl ing. Václav Hejdánek, otec zavražděného Daniela, že vrah jeho syna běhá na svobodě, začal marný boj za spravedlnost. Začal shánět podpisy pod petici, psal na nejvyšší místa, upozorňoval na to, že „těžce nemocný“ Horváth není hospitalizován v žádné nemocnici. Také se mu podařilo zjistit, že se Horváth nezdržuje ve svém bytě a že je údajně u příbuzných v Košicích. Přes to všechno však všichni ing. Hejdánka upozorňovali na to, že se Horváth k soudu dostaví. Ještě 13.5.1994 je ujišťován zástupcem krajského soudu, že Horváth se „k soudu kdykoli dostaví“.
Nastal čas soudního jednání a obviněný nebyl k nalezení. Začátkem září je na něj vyhlášeno celostátní pátrání, bezvýsledné. Vražda mladého chlapce zůstala nepotrestána. Dodnes se pravidelně na demonstracích národně uvědomělých mladíků objevuje vzpomínkový plakát na Daniela Hejdánka.
|
|
|
|
|
